neděle 24. září 2017

K letošní návštěvě Willa Halla v ČR

Sdílím svůj článek z lednových Fokusovin Fokusu Praha, který se vrací k listopadové návštěvě Willa Halla v Praze (správně by měl nést titul "K LOŇSKÉ NÁVŠTĚVĚ... ale to teď není důležité. ;-)
_______________

K LETOŠNÍ NÁVŠTĚVĚ WILLA HALLA – POZNÁMKY BORKA LACINY 

Vážím si Willa Halla jako umírněného zastánce svobody volby, obhájce lidské důstojnosti a rozmanitosti a příkladně lidského člověka. Tento nadaný učitel, aktivista, terapeut a kouč při své práci vychází jednak ze svých bohatých, nejednou velmi pohnutých zkušeností, zároveň však i z nemalé zásoby nejnovějších vědeckých poznatků.

sobota 23. září 2017

Otevřený dopis duchovní komunitě o psychiatrii


Existuje život se zkušeností s duševním onemocněním a existuje také život v pozici pacienta s duševním onemocněním. Bylo mi řečeno, že obojí znamená ohromnou porci nezměrného utrpení. Utrpení, které vás přivádí až na pokraj čehosi, co už nejde dál snášet, a vteřinu poté se vás zeptá, jak by se vám líbilo, kdybyste tam zůstali navěky. Existenciální strach, který přichází tehdy, když nevíte, co je skutečné a co je iluze. Hluboká bolest, která se zdá nekonečná a je jako černá díra ve vašem nitru. Jiní popisují pocit jako v plamenech a ochromení úzkostí. Nebo vám možná jen řekli, že vaše chování je zneklidňující, děsivé nebo nebezpečné.

Pokud čtete tento článek, je možné, že jste se ocitli na hraně a jako každý z nás jste prosili o smilování. Je možné, že jste zkoušeli alternativní medicínu, nakonec jste se ale podvolili medikaci za každodenního vnitřního boje při opětovném otevírání tuby s léky. Neměli jste na výběr, nebo se to tak alespoň jevilo. Když jsme zmítáni touhle lidskou zkušeností, potřebujeme vědět, že všechno bude v pořádku. A léky nám přesně takové ujištění mohou nabídnout. Ale co když hledáme pomoc na špatných místech? Na místech, která fungují tak, že nás polapí, zneschopní a uvězní v našem duchovním růstu. Možná je třeba, abychom společně vytvořili nový příběh o duševním onemocnění. Nejprve si ovšem musíme položit důležité otázky a otevřít svou mysl možnosti, že utrpení a způsob, jakým na něj reagujeme mají svůj význam.

sobota 16. září 2017

Příběh Willa Halla

(Z anglického originálu přeložil e®go)

Už od dětství jsem se potýkal s extrémními city, hlasy a zážitky vymístění z těla. Jednou ve třetí třídě jsem se s pocitem, že mne něco popadlo záda, svalil v agónii na zem. Viděl jsem obrázky promítané na strop a někdy jsem byl tak vyděšený, že jsem úplně oněměl. Často jsem se uchyloval do ústraní, zdrcený a neschopný popsat, co se to se mnou děje.

Později jsem chodil od terapeuta k terapeutovi, ale nikdy jsem se necítil dost bezpečně na to, abych o tom všem mohl mluvit. Ve dvaceti čtyřech letech jsem se poprvé dostal k psychiatrovi. Po první návštěvě jsem opouštěl ordinaci s receptem na Prozac a hrstí vzorků zdarma. Zpočátku byl Prozac jako ten nejlepší šálek kávy, jaký jsem si kdy dopřál. Byl jsem velice produktivní, vstával jsem časně a cítil se přímo skvěle. Pak ale přišla manická reakce. Najednou jsem se v práci choval nezvykle, výstředně se oblékal a pouštěl se do hlasitých sporů s kolegy. Něco takového se mi stalo poprvé a dost mne to vyděsilo. Nevaroval mne ani můj lékař, ani terapeut a když manická reakce propukla, nikdo mi Prozac nevysadil. Trvalo roky, než jsem zjistil, že za to mohly tyhle prášky. Výsledkem téhle manické ataky a studu za moje chování bylo to, že jsem zanechal své práce v organizaci ochránců přírody, což byla první větší profesní příležitost, kterou jsem dostal po vysoké škole. Přišel jsem o všechny kolegy, přátele a profesní kontakty a začal se propadat do chudoby.

neděle 23. dubna 2017

Rozhovor s Jaakkem Seikkulou v ADVOJCE

V letošním osmém čísle kulturního čtrnáctideníku A2 s tématem LIMITY PSYCHIATRIE si můžete přečíst mj. rozhovor Martiny Faltýnové s Jaakkem Seikkulou, samozřejmě o otevřeném dialogu. Text je nyní přístupný i online

Z rozhovoru:

„Reakce klientů po absolvovaném léčení bývají velmi kladné. Říkají, že zprvu nevěřili, že je možné, aby je někdo bral vážně. A otevřený dialog je postaven právě na přesvědčení, že je třeba brát lidi i s jejich problémy vážně. Rodiny si uvědomují, že toto je skutečné léčení. Kritické komentáře někdy mluví o tom, že první dny v krizi jsou dosti náročné. Je ale nezbytné tolerovat situaci, která dosud nemá řešení, na niž ještě neexistují odpovědi.“



úterý 13. prosince 2016

Ohodnoťte svého psychoodborníka

Milí přátelé,

ohodnoťte, prosíme, svého terapeuta, psychiatra, sociálního pracovníka nebo jiného odborníka, se kterým máte zkušenost. Zveme vás, abyste se podělili o své mínění, dobré či špatné (třeba i anonymně). Nenechávejme si tyto důležité informace pro sebe. Můžeme si tímto způsobem navzájem velmi konkrétně pomoci, a potažmo tak pomoci i postupné změně přístupu k nám. Změny se nedají do pohybu bez našeho přičinění a každý z nás k nim můžeme alespoň malým dílem přispět.

Díky všem za snahu i odvahu.

DOTAZNÍK K VYPLNĚNÍ: http://bit.ly/psychoodbornici_dotaznik

PŘEHLED ZKUŠENOSTÍ s psychoodborníky: http://bit.ly/psychoodbornici

neděle 6. listopadu 2016

Zkoumání „černé díry“ psychiatrie: Mezinárodní institut vysazování psychofarmak – Mad In America

Kdokoli se ocitl ve světě psychiatrie, ví, že obsahuje některé z „černých děr“ vědy. Existuje jen málo spolehlivého vědeckého výzkumu o předpokládaném „fungování“ medikace, ještě méně o tom, co je to psychiatrické onemocnění, a nic o tom, jak medikaci vysadit. U mnohých vzbuzuje únik z diagnózy i z medikace obavy nebo je nemožný. Ti, kteří uspějí, tak činí z velké části z vlastní iniciativy, a proto jsou jakékoliv informace neověřené.

Když Carina Håkansson rozeslala pozvánky na sympozium na téma „Farmaka: Rizika a alternativy“, sjeli se lidé ze 13 zemí. Počínaje odborníky na vlastní zkušenost až po některé z předních světových vědců, minulý měsíc se shromáždilo více než 220 lidí, aby hledali alternativy k standardům péče. Když výzkumník John Read mluvil pro panel na pódiu Folkets Hus („Lidového domu“) v Göteborgu, vyjádřil respekt ke Carině: „řekla pouze, že bychom tady měli být, tak jsem dorazil“.